Květena ČR

durman obecný

Datura stramonium

durman obyčajný | Thorn-apple, Jimsonweed

lilkovité / Solanaceae

Botanická charakteristika:
Jednoletá, 20-60 cm, vysoká bylina. Lodyha přímá, větvená. Tmavozelené listy jsou řapíkaté, čepel vějčitá až široce vejčitá, na okraji nepravidelně vyhlodávaně peřenolaločná až peřenoklaná. Květy vyrůstají jednotlivě v místě větvení lodyhy a jsou až 9 cm dlouhé, koruna bílá. Plodem je vejcovitá, hustě ostnitá tobolka s četnými semeny.

Místa výskytu:
Vyskytuje se na kompostech, okrajích cest, vinicích, polních hnojištích, rumištích, úhorech. Nejčastěji osidluje půdy bohaté na dusík. U nás nepůvodní druh, zdomácnělý. Synantropní druh. Antropofyt.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Jedovatá rostlina. V minulosti využívaná ve farmaceutickém průmyslu a lidovém lékařství. Dnes již její význam v těchto odvětvích opadl. Obsahuje ve všech částech jedovaté alkaloidy (hyosciamin, atropin, scopolamin). Jsou známy otravy člověka i domácích zvířat. Zvláště nebezpečná je otrava u dětí, které považují ostnitý plod za okurku. Charakteristické příznaky otravy jsou stejné jako u rulíku. Krátce po požití má člověk pocit sucha v ústech a těžko mluví. Při otravě atropinem se zorničky rozšiřují, dochází ke ztrátě vidu, kůže v obličeji zrudne a zrychlí se puls. Následuje podráždění mozku, které bývá doprovázeno neklidem, mluvením bez příčiny, živou gestikulací, halucinacemi. Po této fázi následuje hluboká ochablost, kdy je krevní tlak nízký, dýchání povrchní a končetiny jsou studené. Smrt nastává v kómatu. Smrtelná dávka atropinu pro člověka se uvádí mezi 0,01-0,1g. Prognóza otrav je většinou příznivá, je však nutná včasná lékařská pomoc. Durman má také halucinogenní účinky a v minulosti patřil k čarodějným rostlinám.

Dekorativní rostlina. Občas se pěstuje jako okrasná rostlina na zahrádkách.

V minulosti docházelo ke sporům o jeho původu. V současnosti se prosazuje názor, že pochází ze Severní Ameriky (USA a Mexiko), odkud se rozšířil do Jižní Ameriky a posléze do Evropy, Afriky a Asie. Do Evropy se dostal v době zámořských objevů (16. století), nejprve do Španělska, posléze i do ostatních částí Evropy, kde postupně zdomácněl. Ve střední Evropě se objevuje koncem 16. století a jeho celkové rozšíření se spojuje hlavně s rozvojem dopravy.

Opylení obstarávají hlavně noční motýli (zejména lišajové). Květy jsou však schopné samoopylení.

Lidově nazývaný panenská okurka, bodlavé jablko, ježkova hlava, trnové jablko.

Ochrana:
Není ohroženým druhem.