Detail

jestřábník věsenkovitý

Hieracium prenanthoides

jastrabník srnovníkovitý | Prenanth Hawkweed

hvězdnicovité / Asteraceae

      jestřábník / Hieracium

Botanická charakteristika:
Vytrvalá, 30–120 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, jednoduchá, hustě olistěná. Listy celokrajné až mírně zubaté, alespoň některé nápadně ouškatě nebo srdčitě objímavé. Listy přízemní růžice v době květu zaschlé. Líc listů tmavě trávově zelený, rub listů světlejší, nasivělý. Dolní lodyžní listy podlouhle kopinaté, podlouhle eliptické až úzce podlouhle eliptické, houslovitě zúžené. Střední lodyžní listy podlouhle eliptické, podlouhle kopinaté až kopinaté, špičaté. Horní listy kopinaté až vejčitě kopinaté. Květenství chocholičnaté stažené vrcholíky. Úbory středně velké, obvykle v počtu 10–25. Plody nažky.

Hlavní rozlišovací znaky:
  §  listy přízemní růžice v době květu zaschlé
  §  listy ouškatě nebo srdčitě objímavé
  §  stopky úborů s hustými stopkatými žlázkami

Místa výskytu:
Vyskytuje se v horských klečových porostech, na travnatých a kamenitých svazích, ve vysokostébelných nivách, v řídkých horských lesích a křovinách, podél lesních cest.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Jestřábník věsenkovitý je zástupcem horských jestřábníků podrodu Hieracium.

Jestřábník věsenkovitý je hlavní druh podrodu Hieracium. Na našem území se vyskytuje 21 od něj odvozených vedlejších druhů. Je je velmi variabilní, bylo popsáno velké množství subspecií.

Rod Hieracium patří k taxonomicky nejsložitějším skupinám cévnatých rostlin. Jednotlivé druhy jsou si velmi podobné, navíc se navzájem velmi snadno kříží a vznikají tak mezidruhoví kříženci, kteří jsou velmi variabilní, jakožto i samotné rodičovské druhy jsou nesmírně rozmanité ve svých morfologických znacích. Hlavním důvodem variability jestřábníků je jejich způsob rozmnožování. Rozmnožují se apomikticky, tvoří klíčivá semena, aniž by květy byly opyleny. Vzniká tak potomstvo geneticky shodné s rodičovskou rostlinou.

Rod Hieracium se u nás rozděluje na dva podrody lišící se některými morfologickými znaky: Hieracium (nažky 2,5 – 5 mm dlouhé, chmýr dvouřadý, listy drobně až hrubě zubaté, rostliny vždy bez výběžků) a Pilosella (nažky nanejvýš 2,5 mm dlouhé, chmýr jednořadý, listy celokrajné nebo nanejvýš s drobnými oddálenými zuby, rostliny často s podzemními i nadzemními výběžky). Každý z podrodů zahrnuje tzv. hlavní druhy a od nich odvozené druhy vedlejší vzniklé křížením hlavních druhů, případně křížením kříženců či kříženců a hlavních druhů.

Určování jestřábníků je velmi složité. Některé druhy jsou poznatelné lehce (např. jestřábník oranžový díky oranžové barvě květů nebo jestřábník chlupáček díky jedinému úboru, přičemž stejný znak má ze zástupců podrodu Pilosella už jen vzácný jestřábník velkoúborný), většina však ke správnému určení vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti. Determinace hybridních druhů, poddruhů, nesčetných forem a variet je pro laika, ba i pro většinu profesionálních botaniků, téměř nemožná. Při určování hraje důležitou roli odění jednotlivých částí rostliny. Jestřábníky mají tři typy odění: jednoduché chlupy (viditelné dobře i pouhým okem), drobnější žláznaté chlupy (lépe viditelné pod lupou) a hvězdovité chlupy (viditelné pod lupou, při větší hustotě vytvářející plsť). Důležitá je rovněž barva listů, přítomnost či absence a vzhled výběžků, velikost listů na výběžcích a další znaky.

Mnohé druhy jestřábníků jsou vzácné a sběrateli velmi ceněné. Při herbářování jestřábníků by měly být rostliny správně vypreparovány, aby byly rozlišovací znaky dobře patrné, přičemž by měly být zaznamenány některé znaky jako barva listů či čnělky, které se s největší pravděpodobností sušením změní. Z každé populace by měly být sebrány alespoň tři exempláře, což samozřejmě neplatí u malých, vyhynutím ohrožených populací. Především horské jestřábníky se již dvě století těší velkému zájmu sběratelů a u některých druhů počet herbářových položek vysoko převyšuje počet rostlin doposud přežívajících ve volné přírodě, přičemž některé druhy už v přírodě nikdy nespatříme.

U jestřábníků jsou používány některé speciální morfologické termíny, jako například akladium (=stopka středového úboru), flagela (=boční lodyha, zpočátku připomínající nadzemní výběžek, později se stáčející nahoru a nesoucí květenství) či mukronátní žlázka (=žlázka na vrcholu zubů na listovém okraji, zřetelná i bez lupy).

Rod:
Rod Hieracium (jestřábník) má asi 850–1000 druhů v širším pojetí, 10000–15000 druhů v pojetí užším, které rostou po celém světě (s výjimkou Antarktidy). Na našem území se vyskytuje přibližně 115 druhů rodu Hieracium.

Záměna:
---

Etymologie:
Hieracium z řeckého slova hierax (jestřáb), jak uvádí Plinius, jméno mohlo vzniknout podle pověsti o jestřábech, kteří si mléčnou šťávou ostřili zrak;
prenanthoides věsenkovitý (dle nápadné podoby listů s listy věsenky nachové).

Synonyma:
Hieracium bupleurifolium Tausch
Hieracium fiekii Uechtr. in Fiek
Hieracium hoegeri (Zahn) P. D. Sell & C. West
Hieracium lanceolatum Vill.
Hieracium prenanthoides subsp. hoegeri Zahn in Engler


Fytocenologie:
Na našem území se vyskytuje ve společenstvech svazů Adenostylion, Dryopterido-Athyrion, Athyrio alpestris-Pinion mughi, Calamagrostion villosae, Calamagrostion arundinaceae.

Biotopy:
---

Ochrana:
Jestřábník věsenkovitý je zařazen mezi ohrožené druhy (C3) naší květeny. Zákon mu ochranu nepřiznává.

U nás roste vzácně až roztroušeně pouze v našich severních pohořích - v Krkonoších, na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku.

Celkové rozšíření:
Jestřábník věsenkovitý má rozsáhlý, avšak nesouvislý areál. Nejzápadnější výskyt v Grónsku pokračuje přes Island, Britské ostrovy a Skandinávii roztroušeně severozápadním Ruskem až po Ural. Izolované výskyty se nacházejí ve vyšších pohořích západní, střední, jihovýchodní, a vzácně i jižní Evropy (od Pyrenejí přes Alpy po hory Balkánského poloostrova, na jih po Abruzzi, na sever po Schwarzwald, sudetská pohoří a Karpaty). Dále roste na Kavkaze, v sousedících částech severovýchodní Anatólie a Íránu a na Alborzu. Nejvýchodněji ležící izolované arely jsou ve středoasijských pohořích a na Sibiři.

Index:
Hieracium prenanthoides Vill. -- Prosp. Hist. Pl. Dauphiné 35. 1779.

víceletá; evropský/západoasijský, hemikryptofyt; 7-9; 30-120 cm; 2-3 cm; hory; Adenostylion, Dryopterido-Athyrion, Athyrio alpestris-Pinion mughi, Calamagrostion villosae, Calamagrostion arundinaceae

Původní druh květeny České republiky. (Native).

 

 

Místo: Malá Morávka

Okres: Bruntál

Kraj: Moravskoslezský

Stanoviště: horský travnatý svah

Půda: hlinitá, vlhčí

Světelné podmínky: slunné

Určil: Petr Kocián

Fotografoval: Petr Kocián

Datum fotografie: 20.8.2010

 

 

Všechna práva vyhrazena. | 2003-2016 © Petr Kocián | Právní doložka