Květena ČR

rosička krvavá brvitá

Digitaria sanguinalis subsp. pectiniformis

prstovka brvitá | Southern Crabgrass

lipnicovité / Poaceae

      rosička / Digitaria

Botanická charakteristika:
Jednoletá, trsnatá, 20-60 cm vysoká rostlina (tráva). Stéblo kolénkatě vystoupavé. Pochvy listů chlupaté. Jazýček krátký, uťatý. Květenství složené z prstovitě odstálých 5-8 i více lichoklasů. Horní pleva zdéli 1/3-3/4 klásku. Plucha dolního květu s brvami. Plody obilky.

Místa výskytu:
Vyskytuje se převážně na železničních svršcích, na nádražích, na okrajích komunikací a cest, v dlažbě chodníků nebo v květinových záhonech, na polích a písčinách.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Někdy se rozlišují dva poddruhy rosičky krvavé (některými autory dokonce postaveny na roveň druhů, jinými naopak vůbec nerozlišovány): Digitaria sanguinalis subsp. sanguinalis a Digitaria sanguinalis subsp. pectiniformis

Zde zobrazený taxon je vzácnější subspecie rosičky krvavé - rosička krvavá brvitá (Digitaria sanguinalis subsp. pectiniformis), někdy (nesprávně) označovaná jako Digitaria ciliaris. Od hojnější subspecie r.k. pravé se odlišuje prakticky výlučně jedním morfologickým znakem - brvami vyrůstajícími z bradavek pluchy dolního sterilního květu (viz detailní foto).

Rosička krvavá brvitá se většinou vyskytuje rozroušeně na území ČR, převážně v teplejších oblastech. Její rozšíření však není dostatečně známe, protože byla a stále je přehlížena. Na stanovištích se ve většině případů vyskytuje společně s hojnější rosičkou krvavou pravou.

Rozšiřuje se především po železnici, také při přepravě obilí, či nečistým osivem. U rosiček byla zjištěna rezistence na některé druhy herbicidů a proto postřiky zejména na železnici ztrácejí svoji účinnost.

Ochrana:
Rosička krvavá brvitá je zařazena mezi vzácnější taxony vyžadující další pozornost – dosud nedostatečně prostudované (C4b).

Nepůvodní druh květeny České republiky. Adventiv. Archeofyt.

Mapa rozšíření druhu na území Severomoravského kraje:
Zpracována podle práce Kocián (2010).