Květena ČR

jmelí bílé pravé

Viscum album subsp. album

imelo biele | Mistletoe

jmelovité / Viscaceae

      jmelí / Viscum

Botanická charakteristika:
Keřík, poloparazitická, stálezelená, na větvích stromů rostoucí rostlina. Větve vytváří až 1 m v průměru velký, typický kulovitý útvar. Kmínek je krátký, silný. Větve žlutozelené až tmavězelené. Listy vstřícné, kožovité, neopadavé, okrouhle úzce vejčité až obvejčité. Květy drobné, 4 četné, dvoudomé. Samčí květy intenzivně voní. Plod kulovité, bílé někdy až nažloutlé, nepravé bobule.

Hlavní rozlišovací znaky:
  §  poloparazit na větvích listnatých stromů
  §  kulovitá rostlina až 1 m v průměru
  §  plody kulovité, bílé

Místa výskytu:
Parazit na dřevinách. Najdeme jej v lesích, parcích, sadech.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Jmelí není typickým parazitem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jedná se o poloparazita, který odebírá svému hostiteli důležité minerální látky, ale sám je schopen fotosyntézy a je tedy jen částečně vázaný výživou na svého hostitele. Je zajímavé, že na druhou stranu poskytuje část látek hostitelské rostlině a ty ji chrání před živočišnými škůdci a před některými houbovými onemocněními. Hostiteli jsou obvykle stromy stáří více než 20 let, různých druhů, např. lípa, topol, jabloň, javor.

Rozlišují se tři poddruhy jmelí bílého – j.b. pravé (zde zobrazené a popisované), j.b. borovicové a j.b. jedlové. Jak již názvy napovídají poslední dva poddruhy jsou vázané výhradně na jehličnaté druhy stromů. Někteří autoři považují tyto poddruhy za druhy.

Rozšiřování jmelí je typickým příkladem zoochorie. Jmelí rozšiřují ptáci, kteří požírají bobule a trusem nebo při požírání bobulí rozšiřují semena. V případě, že semeno projde trávícím traktem ptáka – mluvíme o endozoochorii (taková semena mají vyšší klíčivost). Jestliže pták semeno semeno nepozře a třeba se mu přilepí na peří a tak se přenese – mluvíme o epizoochorii. Opylování obstarávají mouchy.

Léčivá rostlina.
Jmelí bílé je od pradávna známo jako léčivá rostlina. Užívali jej již staří Řekové a Římané. K lékařským účelům se užívají větévky s listy, v současnosti převládá názor, že listy mají větší obsah účinných látek. Droga chutná nasládle, posléze má nahořklou chuť. Podává se nejčastěji ve formě prášku nebo tinktury. Působí na snížení krevního tlaku a má vliv na srdeční činnost. Používá se jako diuretický (podporující vylučování moči) prostředek. Tlumí bolesti hlavy, působí antiskleroticky. Má také protirevmatické účinky.

Jedovatá rostlina.
Plody jsou mírně toxické.

Magická rostlina.
Již ve starověku bylo jmelí považováno za neobyčejnou rostlinu, která oplývala mnohými vlastnostmi. Bylo považováno za dar nebes, protože rostlo ve výšinách korun stromů. Zmínky o jmelí nalezneme v řeckých i římských bájích a pověstech. Např. se daly prý jmelím otevřít brány podsvětí.

I staří Keltové a Germáni znali jmelí a přisuzovali mu kouzelnou moc. Takovou moc mělo mít jmelí rostoucí na dubech (je však více než pravděpodobné, že se nejednalo o jmelí, ale o příbuzný druh ochmet, který parazituje právě na dubech). Bylo užíváno při obřadech. Věřili také, že nápoj připravený z takového jmelí má zázračnou moc a pomáhá při otravách. Vikingové věřili, že jmelí má moc vzkřísit mrtvé.

V anglosaských zemích se jmelí přisuzují dodnes symbolické vlastnosti a jmelí je neopominutelnou součástí tradičních vánočních svátků. Je to tradice pocházející právě od starých Keltů. Ti věřili, že jmelí má zázračné vlastnosti – působí na plodnost lidí a zvířat, chrání před čarodějnicemi.

Jmelí je v anglosaských zemích i symbolem lásky. Tradičně se pod jmelím může políbit kdokoli. Věří se, že neprovdaná žena, kterou nikdo pod jmelím nepolíbí, bude po celý rok sama. Dnes se zvyk věšení jmelí nad dveře rozšířil do celého světa.

Rod:
Rod Viscum (jmelí) má přibližně 100 druhů, které rostou převážně v tropech Starého světa. Na našem území se vyskytuje jeden druh rodu Viscum: jmelí bílé (rozpadající se na 3 poddruhy, které jsou některými autory považovány za druhy).

Záměna:
Jmelí bílé pravé je snadno poznatelný taxon.

Etymologie:
Viscum: z latinského viscum (ten, který lepí), podle lepkavého plodu;
album: latinsky bílé, podle barvy plodů.

Lidové názvy:
---

Synonyma:
Viscum laxum Boiss. & Reut.
Viscum austriacum Wiesb. ex Dichtl

Fytocenologie:
----

Biotopy:
----

Ochrana:
Jmelí bílé pravé není ohrožené. Na našem území se vyskytuje nesouvisle, v Čechách vzácně až roztroušeně, v některých částech Čech a Moravy zcela chybí, na severovýchodní Moravě až hojné.

Celkové rozšíření:
Jmelí bílé pravé roste v celé Evropě kromě Islandu, částí Pyrenejského a Skandinávského poloostrova, dále roste v Přední Asii, na Kavkaze a v mírném pásmu Asie (např. Afgánistán, Himaláje).

Index:
Viscum album L. -- Sp. Pl. 2: 1023. 1753.

keř; euroasijský; epifyt; 20-100 cm; 0,2 cm; nížiny-podhůří; ---.

Původní druh květeny České republiky. (Native).