Detail

chlupáček květnatý (jestřábník květnatý)

Pilosella floribunda [Hieracium floribundum]

chlpánik

hvězdnicovité / Asteraceae

      jestřábník / Hieracium

Botanická charakteristika:
Vytrvalá, 25 – 50 cm vysoká, nasivěle zelená bylina s výběžky, flagelami a přízemní růžicí listů. Lodyha přímá, v dolní části s četnými, poněkud tužšími chlupy s kratičkou černou bází a s ojedinělými až roztroušenými hvězdovitými chlupy a ojedinělými až roztroušenými stopkatými žlázkami. Směrem k vrcholu lodyhy ubývá jednoduchých chlupů a přibývá hvězdovitých. Lodyha často bývá nachově naběhlá. Listy celokrajné, často s navzájem oddálenými mukronátními žlázkami, měkké, na ploše lysé nebo jen při okrajích s roztroušenými jednoduchými chlupy, které se vyskytují i na rubu na střední žilce. Listy bez nebo na rubu s ojedinělými hvězdovitými chlupy. Listy přízemní růžice řapíkaté, obkopinaté, podlouhle obkopinaté nebo podlouhle eliptické, na vrcholu zaokrouhlené, často s nasazenou špičkou. Lodyžní listy 2 – 3, dolní podlouhle obkopinaté nebo podlouhle eliptické, střední podlouhle eliptické až úzce podlouhle eliptické. Úbory malé, v stažených latovitých vrcholících, nejdolejší větev často oddálená. Stopky úborů s ojedinělými jednoduchými chlupy, četnými stopkatými žlázkami a hustými chlupy hvězdovitými. Zákrovní listeny čárkovitě kopinaté, s roztroušenými jednoduchými chlupy, četnými stopkatými žlázkami a vtroušenými hvězdovitými chlupy. Květy žluté. Plody jsou hnědočerné nažky.

Místa výskytu:
Roste na loukách, mezích, při okrajích komunikací a na náspech. Vyskytuje se na vlhčích, nevápnitých půdách.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Rod Hieracium patří k taxonomicky nejsložitějším skupinám cévnatých rostlin. Jednotlivé druhy jsou si velmi podobné, navíc se navzájem velmi snadno kříží a vznikají tak mezidruhoví kříženci, kteří jsou velmi variabilní, jakožto i samotné rodičovské druhy jsou nesmírně rozmanité ve svých morfologických znacích. Hlavním důvodem variability jestřábníků je jejich způsob rozmnožování. Rozmnožují se apomikticky, tvoří klíčivá semena, aniž by květy byly opyleny. Vzniká tak potomstvo geneticky shodné s rodičovskou rostlinou.

Rod Hieracium se u nás rozděluje na dva podrody lišící se některými morfologickými znaky: Hieracium (nažky 2,5 – 5 mm dlouhé, chmýr dvouřadý, listy drobně až hrubě zubaté, rostliny vždy bez výběžků) a Pilosella (nažky nanejvýš 2,5 mm dlouhé, chmýr jednořadý, listy celokrajné nebo nanejvýš s drobnými oddálenými zuby, rostliny často s podzemními i nadzemními výběžky). Každý z podrodů zahrnuje tzv. hlavní druhy a od nich odvozené druhy vedlejší vzniklé křížením hlavních druhů, případně křížením kříženců či kříženců a hlavních druhů.

Určování jestřábníků je velmi složité. Některé druhy jsou poznatelné lehce (např. jestřábník oranžový díky oranžové barvě květů nebo jestřábník chlupáček díky jedinému úboru, přičemž stejný znak má už jen vzácný jestřábník velkoúborný), většina však ke správnému určení vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti. Determinace hybridních druhů, poddruhů, nesčetných forem a variet je pro laika, ba i pro většinu profesionálních botaniků, téměř nemožná. Při určování hraje důležitou roli odění jednotlivých částí rostliny. Jestřábníky mají tři typy odění: jednoduché chlupy (viditelné dobře i pouhým okem), drobnější žláznaté chlupy (lépe viditelné pod lupou) a hvězdovité chlupy (viditelné pod lupou, při větší hustotě vytvářející plsť). Důležitá je rovněž barva listů, přítomnost či absence a vzhled výběžků, velikost listů na výběžcích a další znaky.

Mnohé druhy jestřábníků jsou vzácné a sběrateli velmi ceněné. Při herbářování jestřábníků by měly být rostliny správně vypreparovány, aby byly rozlišovací znaky dobře patrné, přičemž by měly být zaznamenány některé znaky jako barva listů či čnělky, které se s největší pravděpodobností sušením změní. Z každé populace by měly být sebrány alespoň tři exempláře, což samozřejmě neplatí u malých, vyhynutím ohrožených populací. Především horské jestřábníky se již dvě století těší velkému zájmu sběratelů a u některých druhů počet herbářových položek vysoko převyšuje počet rostlin doposud přežívajících ve volné přírodě, přičemž některé druhy už v přírodě nikdy nespatříme.

U jestřábníků jsou používány některé speciální morfologické termíny, jako například akladium (=stopka středového úboru) či flagela (=boční lodyha, zpočátku připomínající nadzemní výběžek, později se stáčející nahoru a nesoucí květenství).

Jestřábník květnatý je vedlejší druh podrodu Pilosella. Rodičovskými druhy jsou jestřábník luční (Hieracium caespitosum), který je mu morfologicky bližší, a jestřábník myší ouško (Hieracium lactucella).

Jestřábník květnatý je poměrně snadno poznatelný, může se zaměnit s rodičovským druhem jestřábníkem lučním (Hieracium caespitosum), od kterého se spolehlivě pozná podle téměř lysých, nasivělých listů (jestřábník luční má listy měkce chlupaté, trávově zelené).

U nás roste přibližně 115 druhů jestřábníků, celosvětově 850 – 1000 druhů v širším pojetí, 10000 – 15000 druhů v pojetí užším.

Ochrana:
Není ohrožený, není však ani příliš častý.

 

 

Místo: Karlova Studánka

Okres: Bruntál

Kraj: Moravskoslezský

Stanoviště: vysokohorská louka

Nadmořská výška: 1300 m

Půda: hlinitokamenitá, vlhká

Světelné podmínky: polostín

Určil: Petr Kocián

Fotografoval: Petr Kocián

 

 

Všechna práva vyhrazena. | 2003-2016 © Petr Kocián | Právní doložka