Detail

jestřábník okoličnatý

Hieracium umbellatum

jastrabník okolíkatý | Leafy Hawkweed

hvězdnicovité / Asteraceae

      jestřábník / Hieracium

Botanická charakteristika:
Vytrvalá bylina s hustě olistěnou lodyhou a v době květu bez růžice přízemních listů. Lodyha přímá, 10 – 100 cm vysoká, jednoduchá, při bázi dřevnatějící, lysá, pouze v horní části s roztroušenými hvězdovitými chlupy a někdy v dolní části s jednoduchými chlupy. Listy tuhé, lysé, pouze na okraji někdy s krátkými jednoduchými chlupy, světle až tmavě zelené, na rubu světlejší, dolní lodyžní listy krátce řapíkaté s čepelí podlouhle eliptickou až podlouhle obkopinatou, střední lodyžní listy zúženou bází přisedlé, kopinatě eliptické, podlouhle eliptické, úzce podlouhle eliptické, kopinaté nebo čárkovitě kopinaté, horní listy kopinaté až čárkovitě kopinaté. Úbory v okolíkovitě stažených vrcholících, dolní větve často oddálené, stopky úborů s četnými drobnými listeny, bez jednoduchých chlupů i stopkatých žlázek, zákrovní listeny střechovitě se kryjící, vnější zřetelně nazpět ohnuté, obvykle zcela lysé. Květy sytě žluté. Plody jsou nažky.

Místa výskytu:
Roste ve světlých listnatých a borových lesích a v jejich lemech, v křovinách, na výslunných kamenitých a travnatých svazích, vřesovištích, písčinách, v lomech, při okrajích komunikací. Vyhovují mu vlhčí až sušší, kamenitých, písčitých i hlinitých, kyselých až neutrálních, živinami chudých půdách.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Rod Hieracium patří k taxonomicky nejsložitějším skupinám cévnatých rostlin. Jednotlivé druhy jsou si velmi podobné, navíc se navzájem velmi snadno kříží a vznikají tak mezidruhoví kříženci, kteří jsou velmi variabilní, jakožto i samotné rodičovské druhy jsou nesmírně rozmanité ve svých morfologických znacích. Hlavním důvodem variability jestřábníků je jejich způsob rozmnožování. Rozmnožují se apomikticky, tvoří klíčivá semena, aniž by květy byly opyleny. Vzniká tak potomstvo geneticky shodné s rodičovskou rostlinou.

Rod Hieracium se u nás rozděluje na dva podrody lišící se některými morfologickými znaky: Hieracium (nažky 2,5 – 5 mm dlouhé, chmýr dvouřadý, listy drobně až hrubě zubaté, rostliny vždy bez výběžků) a Pilosella (nažky nanejvýš 2,5 mm dlouhé, chmýr jednořadý, listy celokrajné nebo nanejvýš s drobnými oddálenými zuby, rostliny často s podzemními i nadzemními výběžky). Každý z podrodů zahrnuje tzv. hlavní druhy a od nich odvozené druhy vedlejší vzniklé křížením hlavních druhů, případně křížením kříženců či kříženců a hlavních druhů.

Určování jestřábníků je velmi složité. Některé druhy jsou poznatelné lehce (např. jestřábník oranžový díky oranžové barvě květů nebo jestřábník chlupáček díky jedinému úboru, přičemž stejný znak má už jen vzácný jestřábník velkoúborný), většina však ke správnému určení vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti. Determinace hybridních druhů, poddruhů, nesčetných forem a variet je pro laika, ba i pro většinu profesionálních botaniků, téměř nemožná. Při určování hraje důležitou roli odění jednotlivých částí rostliny. Jestřábníky mají tři typy odění: jednoduché chlupy (viditelné dobře i pouhým okem), drobnější žláznaté chlupy (lépe viditelné pod lupou) a hvězdovité chlupy (viditelné pod lupou, při větší hustotě vytvářející plsť). Důležitá je rovněž barva listů, přítomnost či absence a vzhled výběžků, velikost listů na výběžcích a další znaky.

Mnohé druhy jestřábníků jsou vzácné a sběrateli velmi ceněné. Při herbářování jestřábníků by měly být rostliny správně vypreparovány, aby byly rozlišovací znaky dobře patrné, přičemž by měly být zaznamenány některé znaky jako barva listů či čnělky, které se s největší pravděpodobností sušením změní. Z každé populace by měly být sebrány alespoň tři exempláře, což samozřejmě neplatí u malých, vyhynutím ohrožených populací. Především horské jestřábníky se již dvě století těší velkému zájmu sběratelů a u některých druhů počet herbářových položek vysoko převyšuje počet rostlin doposud přežívajících ve volné přírodě, přičemž některé druhy už v přírodě nikdy nespatříme.

U jestřábníků jsou používány některé speciální morfologické termíny, jako například akladium (=stopka středového úboru) či flagela (=boční lodyha, zpočátku připomínající nadzemní výběžek, později se stáčející nahoru a nesoucí květenství).

Jestřábník okoličnatý je hlavní druh podrodu Hieracium. Na našem území se vyskytují pouze jeden od něj odvozený vedlejší druh.

Jestřábník okoličnatý je podobný jestřábníku křovinnému (Hieracium laurinum), který má širší a obvykle širokou bází přisedlé lodyžní listy, obvykle bohatší květenství s oddálenými dolními větvemi, stopky úborů s ojedinělými a zákrovní listeny s ojedinělými až roztroušenými stopkatými žlázkami. Ve srovnání s jestřábníkem okoličnatým je teplomilnější a na našem území mnohem vzácnější.

U nás roste přibližně 115 druhů jestřábníků, celosvětově 850 – 1000 druhů v širším pojetí, 10000 – 15000 druhů v pojetí užším.

Ochrana:
Není ohrožený.

 

 

Místo: Petrovice u Karviné

Okres: Karviná

Kraj: Moravskoslezský

Stanoviště: okraj rybníka

Půda: kamenitá, mírně vlhká

Světelné podmínky: slunné

Určil: Petr Kocián

Fotografoval: Petr Kocián

Datum fotografie: 8.8.2006

 

 

Všechna práva vyhrazena. | 2003-2016 © Petr Kocián | Právní doložka