Květena ČR

jestřábník savojský

Hieracium sabaudum

jastrabník savojský | European King Devil; New England Hawkweed

hvězdnicovité / Asteraceae

      jestřábník / Hieracium

Botanická charakteristika:
Vytrvalá bylina s hustě olistěnou lodyhou a většinou bez růžice přízemních listů. Lodyha přímá, 50 – 100 cm vysoká, v dolní a střední části s roztroušenými až četnými jednoduchými chlupy a ojedinělými hvězdovitými chlupy, v horní části s ojedinělými jednoduchými chlupy a roztroušenými až četnými hvězdovitými chlupy. Listy víceméně tuhé, na líci lysé, trávově až tmavě zelené a na rubu s roztroušenými jednoduchými chlupy, světleji, často nasivěle zelené. Dolní listy řapíkaté, eliptické, podlouhle eliptické, kopinaté až podlouhle kopinaté, střední lodyžní listy zúženou bází přisedlé, podlouhle kopinaté, kopinaté až široce kopinaté, horní listy bází přisedlé, kopinaté až široce kopinaté. Úbory v četné, ve vrcholících, stopky úborů s hustými hvězdovitými chlupy a vzácně s ojedinělými jednoduchými chlupy či s roztroušenými stopkatými žlázkami. Zákrovní listeny obvykle lysé, vzácně s ojedinělými jednoduchými chlupy a stopkatými žlázkami, tmavě černozelené. Květy jazykovité, žluté. Plody jsou nažky.

Místa výskytu:
Roste ve světlých listnatých a borových lesích a v jejich lemech, v křovinách, na vřesovištích a často na nejrůznějších antropogenních stanovištích, jakými jsou lomy, okraje komunikací, atd. Vyhovují mu sušší až čerstvě vlhké, nevápnité, živinami chudší půdy.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Rod Hieracium patří k taxonomicky nejsložitějším skupinám cévnatých rostlin. Jednotlivé druhy jsou si velmi podobné, navíc se navzájem velmi snadno kříží a vznikají tak mezidruhoví kříženci, kteří jsou velmi variabilní, jakožto i samotné rodičovské druhy jsou nesmírně rozmanité ve svých morfologických znacích. Hlavním důvodem variability jestřábníků je jejich způsob rozmnožování. Rozmnožují se apomikticky, tvoří klíčivá semena, aniž by květy byly opyleny. Vzniká tak potomstvo geneticky shodné s rodičovskou rostlinou.

Rod Hieracium se u nás rozděluje na dva podrody lišící se některými morfologickými znaky: Hieracium (nažky 2,5 – 5 mm dlouhé, chmýr dvouřadý, listy drobně až hrubě zubaté, rostliny vždy bez výběžků) a Pilosella (nažky nanejvýš 2,5 mm dlouhé, chmýr jednořadý, listy celokrajné nebo nanejvýš s drobnými oddálenými zuby, rostliny často s podzemními i nadzemními výběžky). Každý z podrodů zahrnuje tzv. hlavní druhy a od nich odvozené druhy vedlejší vzniklé křížením hlavních druhů, případně křížením kříženců či kříženců a hlavních druhů.

Určování jestřábníků je velmi složité. Některé druhy jsou poznatelné lehce (např. jestřábník oranžový díky oranžové barvě květů nebo jestřábník chlupáček díky jedinému úboru, přičemž stejný znak má už jen vzácný jestřábník velkoúborný), většina však ke správnému určení vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti. Determinace hybridních druhů, poddruhů, nesčetných forem a variet je pro laika, ba i pro většinu profesionálních botaniků, téměř nemožná. Při určování hraje důležitou roli odění jednotlivých částí rostliny. Jestřábníky mají tři typy odění: jednoduché chlupy (viditelné dobře i pouhým okem), drobnější žláznaté chlupy (lépe viditelné pod lupou) a hvězdovité chlupy (viditelné pod lupou, při větší hustotě vytvářející plsť). Důležitá je rovněž barva listů, přítomnost či absence a vzhled výběžků, velikost listů na výběžcích a další znaky.

Mnohé druhy jestřábníků jsou vzácné a sběrateli velmi ceněné. Při herbářování jestřábníků by měly být rostliny správně vypreparovány, aby byly rozlišovací znaky dobře patrné, přičemž by měly být zaznamenány některé znaky jako barva listů či čnělky, které se s největší pravděpodobností sušením změní. Z každé populace by měly být sebrány alespoň tři exempláře, což samozřejmě neplatí u malých, vyhynutím ohrožených populací. Především horské jestřábníky se již dvě století těší velkému zájmu sběratelů a u některých druhů počet herbářových položek vysoko převyšuje počet rostlin doposud přežívajících ve volné přírodě, přičemž některé druhy už v přírodě nikdy nespatříme.

U jestřábníků jsou používány některé speciální morfologické termíny, jako například akladium (=stopka středového úboru) či flagela (=boční lodyha, zpočátku připomínající nadzemní výběžek, později se stáčející nahoru a nesoucí květenství).

Jestřábník savojský je hlavní druh podrodu Hieracium. Na našem území se vyskytují 3 od něj odvozené vedlejší druhy.

Jestřábník savojský je podobný na většině území méně častému jestřábníku hroznatému. Rozeznáme od něj zejména podle vrcholičnatě větveného květenství, tmavých černozelených zákrovních listenů a listů víceméně rovnovážně rozmístěných na lodyze (jestřábník hroznatý má květy v hroznech, zákrovní listeny světlezelené, zelenohnědé nebo alespoň široce světle zeleně nebo zelenohnědě lemované a dolní a střední listy často (ale ne vždy) růžicovitě nahloučené. Nápadný rozdíl je i v ekologii obou druhů – jestřábník hroznatý (až na výjimky) nevstupuje na antopicky ovlivněná stanoviště, jestřábník savojský je naopak na takových stanovištích častý.

U nás roste přibližně 115 druhů jestřábníků, celosvětově 850 – 1000 druhů v širším pojetí, 10000 – 15000 druhů v pojetí užším.

Ochrana:
Častý druh.