Květena ČR

jestřábník hroznatý

Hieracium racemosum

jastrabník strapcovitý

hvězdnicovité / Asteraceae

      jestřábník / Hieracium

Botanická charakteristika:
Vytrvalá bylina s olistěnou lodyhou a většinou bez růžice přízemních listů. Lodyha přímá, 30 – 100 cm vysoká, s roztroušenými až četnými, rovnovážně odstávajícími, světlými jednoduchými chlupy, v horní části s ojedinělými až roztroušenými hvězdovitými chlupy. Listy tenké, na líci lysé a na rubu lysé nebo s roztroušenými jednoduchými chlupy, na okraji s roztroušenými až četnými jednoduchými chlupy. Dolní listy řapíkaté, eliptické, podlouhle eliptické, kopinaté až široce kopinaté, střední lodyžní listy se k směrem k vrcholu náhle zmenšují, přisedlé, kopinaté až široce kopinaté nebo eliptické, horní listy malé, širokou bází přisedlé, kopinaté až široce kopinaté. Úbory v dlouhých hroznech, stopky úborů s roztroušenými světlými chlupy, někdy s roztroušenými stopkatými žlázkami a s četnými hvězdovitými chlupy. Zákrovní listeny s ojedinělými až roztroušenými stopkatými žlázkami a s ojedinělými až roztroušenými hvězdovitými chlupy, světle zelené až zelenohnědé. Květy jazykovité, žluté. Plody jsou nažky.

Místa výskytu:
Roste ve světlých listnatých a smíšených lesech a v jejich lemech, v křovinách. Vyhovují mu méně vlhké, kyselé, živinami chudší půdy.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Rod Hieracium patří k taxonomicky nejsložitějším skupinám cévnatých rostlin. Jednotlivé druhy jsou si velmi podobné, navíc se navzájem velmi snadno kříží a vznikají tak mezidruhoví kříženci, kteří jsou velmi variabilní, jakožto i samotné rodičovské druhy jsou nesmírně rozmanité ve svých morfologických znacích. Hlavním důvodem variability jestřábníků je jejich způsob rozmnožování. Rozmnožují se apomikticky, tvoří klíčivá semena, aniž by květy byly opyleny. Vzniká tak potomstvo geneticky shodné s rodičovskou rostlinou.

Rod Hieracium se u nás rozděluje na dva podrody lišící se některými morfologickými znaky: Hieracium (nažky 2,5 – 5 mm dlouhé, chmýr dvouřadý, listy drobně až hrubě zubaté, rostliny vždy bez výběžků) a Pilosella (nažky nanejvýš 2,5 mm dlouhé, chmýr jednořadý, listy celokrajné nebo nanejvýš s drobnými oddálenými zuby, rostliny často s podzemními i nadzemními výběžky). Každý z podrodů zahrnuje tzv. hlavní druhy a od nich odvozené druhy vedlejší vzniklé křížením hlavních druhů, případně křížením kříženců či kříženců a hlavních druhů.

Určování jestřábníků je velmi složité. Některé druhy jsou poznatelné lehce (např. jestřábník oranžový díky oranžové barvě květů nebo jestřábník chlupáček díky jedinému úboru, přičemž stejný znak má už jen vzácný jestřábník velkoúborný), většina však ke správnému určení vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti. Determinace hybridních druhů, poddruhů, nesčetných forem a variet je pro laika, ba i pro většinu profesionálních botaniků, téměř nemožná. Při určování hraje důležitou roli odění jednotlivých částí rostliny. Jestřábníky mají tři typy odění: jednoduché chlupy (viditelné dobře i pouhým okem), drobnější žláznaté chlupy (lépe viditelné pod lupou) a hvězdovité chlupy (viditelné pod lupou, při větší hustotě vytvářející plsť). Důležitá je rovněž barva listů, přítomnost či absence a vzhled výběžků, velikost listů na výběžcích a další znaky.

Mnohé druhy jestřábníků jsou vzácné a sběrateli velmi ceněné. Při herbářování jestřábníků by měly být rostliny správně vypreparovány, aby byly rozlišovací znaky dobře patrné, přičemž by měly být zaznamenány některé znaky jako barva listů či čnělky, které se s největší pravděpodobností sušením změní. Z každé populace by měly být sebrány alespoň tři exempláře, což samozřejmě neplatí u malých, vyhynutím ohrožených populací. Především horské jestřábníky se již dvě století těší velkému zájmu sběratelů a u některých druhů počet herbářových položek vysoko převyšuje počet rostlin doposud přežívajících ve volné přírodě, přičemž některé druhy už v přírodě nikdy nespatříme.

U jestřábníků jsou používány některé speciální morfologické termíny, jako například akladium (=stopka středového úboru) či flagela (=boční lodyha, zpočátku připomínající nadzemní výběžek, později se stáčející nahoru a nesoucí květenství).

Jestřábník hroznatý je hlavní druh podrodu Hieracium. Na našem území se vyskytují 2 od něj odvozené vedlejší druhy.

Jestřábník hroznatý rozeznáme poměrně jednoduše podle světlezelených, zelenohnědých nebo alespoň široce světle zeleně nebo zelenohnědě lemovaných, střechovitě se kryjících, na vrcholu zaokrouhlených až tupých zákrovních listenů a podle hroznovitého květenství. .

U nás roste přibližně 115 druhů jestřábníků, celosvětově 850 – 1000 druhů v širším pojetí, 10000 – 15000 druhů v pojetí užším.

Ochrana:
Není ohrožený, vyskytuje se ale jen roztroušeně především v teplejších pahorkatinách Moravy.