Detail

jestřábník alpský

Hieracium alpinum

jastrabník alpínsky | Alpine Hawkweed

hvězdnicovité / Asteraceae

      jestřábník / Hieracium

Botanická charakteristika:
Vytrvalá, 5–20 cm vysoká bylina s přímou lodyhou. Listy trávově až tmavě zelené, eliptické až obkopinaté, lodyžní listy 0-2. Květenství úbor. Květy jazykovité, žluté. Čnělky čistě žluté. Plody nažky.

Hlavní rozlišovací znaky:
  §  jeden úbor
  §  čistě žluté čnělky
  §  listy celokrajné nebo nanejvýš drobně zubaté

Místa výskytu:
Vyskytuje se na vysokohorských holích a v keříčkových porostech s nezapojenou vegetací, na exponovaných, návětrných svazích a vrcholových plošinách. Roste na mělkých, kamenitých půdách. Ekologicky se jestřábník alpský výrazně liší od jiných našich vysokohorských jestřábníků, které pouze vzácně vystupují do nejvyšších poloh a upřednostňují méně exponovaná stanoviště a více vyvinuté půdy.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Jestřábník alpský spadá do souborného, tzv. agregátního druhu Hieracium alpinum agg., který zahrnuje jeden široce rozšířený druh (právě jestřábník alpský) a více druhů, někdy hodnocených jako poddruhy, vázaných na jeden či několik málo horských masivů. U nás jsou to 4 druhy rostoucí v nejvyšších sudetských pohořích. Hieracium alpinum agg. je hlavní agregátní druh podrodu Hieracium. Na našem území se vyskytuje několik, vesměs ohrožených a velmi vzácných, od něj odvozených vedlejších druhů.

Jestřábník alpský je spolehlivě poznatelný podle čistě žlutých čnělek, které kromě jestřábníku černohlavého (Hieracium melanocephalum) nemá žádný z našich vysokohorských jestřábníků; jestřábník černohlavý má vždy, kromě krátkých žlázek, jako jestřábník alpský, také delší žlázky na okraji listů, zubaté listy (jestřábník alpský má listy celokrajné nebo nanejvýš drobně zubaté) a alespoň jeden, častěji ale dva lupenité, úzce obkopinaté až podlouhlé lodyžní listy (jestřábník alpský má lodyžní listy 0 – 2, obvykle čárkovité a podobné zákrovním listenům). Navíc jestřábník alpský roste na těch nejdrsnějších, větrem bičovaných a nejvyšších místech hor.

Rod Hieracium.
U nás roste přibližně 115 druhů jestřábníků, celosvětově 850 – 1000 druhů v širším pojetí, 10000 – 15000 druhů v pojetí užším.

Rod Hieracium patří k taxonomicky nejsložitějším skupinám cévnatých rostlin. Jednotlivé druhy jsou si velmi podobné, navíc se navzájem velmi snadno kříží a vznikají tak mezidruhoví kříženci, kteří jsou velmi variabilní, jakožto i samotné rodičovské druhy jsou nesmírně rozmanité ve svých morfologických znacích. Hlavním důvodem variability jestřábníků je jejich způsob rozmnožování. Rozmnožují se apomikticky, tvoří klíčivá semena, aniž by květy byly opyleny. Vzniká tak potomstvo geneticky shodné s rodičovskou rostlinou.

Rod Hieracium se u nás rozděluje na dva podrody lišící se některými morfologickými znaky: Hieracium (nažky 2,5 – 5 mm dlouhé, chmýr dvouřadý, listy drobně až hrubě zubaté, rostliny vždy bez výběžků) a Pilosella (nažky nanejvýš 2,5 mm dlouhé, chmýr jednořadý, listy celokrajné nebo nanejvýš s drobnými oddálenými zuby, rostliny často s podzemními i nadzemními výběžky). Každý z podrodů zahrnuje tzv. hlavní druhy a od nich odvozené druhy vedlejší vzniklé křížením hlavních druhů, případně křížením kříženců či kříženců a hlavních druhů.

Určování jestřábníků je velmi složité. Některé druhy jsou poznatelné lehce (např. jestřábník oranžový díky oranžové barvě květů nebo jestřábník chlupáček díky jedinému úboru, přičemž stejný znak má ze zástupců podrodu Pilosella už jen vzácný jestřábník velkoúborný), většina však ke správnému určení vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti. Determinace hybridních druhů, poddruhů, nesčetných forem a variet je pro laika, ba i pro většinu profesionálních botaniků, téměř nemožná. Při určování hraje důležitou roli odění jednotlivých částí rostliny. Jestřábníky mají tři typy odění: jednoduché chlupy (viditelné dobře i pouhým okem), drobnější žláznaté chlupy (lépe viditelné pod lupou) a hvězdovité chlupy (viditelné pod lupou, při větší hustotě vytvářející plsť). Důležitá je rovněž barva listů, přítomnost či absence a vzhled výběžků, velikost listů na výběžcích a další znaky.

Mnohé druhy jestřábníků jsou vzácné a sběrateli velmi ceněné. Při herbářování jestřábníků by měly být rostliny správně vypreparovány, aby byly rozlišovací znaky dobře patrné, přičemž by měly být zaznamenány některé znaky jako barva listů či čnělky, které se s největší pravděpodobností sušením změní. Z každé populace by měly být sebrány alespoň tři exempláře, což samozřejmě neplatí u malých, vyhynutím ohrožených populací. Především horské jestřábníky se již dvě století těší velkému zájmu sběratelů a u některých druhů počet herbářových položek vysoko převyšuje počet rostlin doposud přežívajících ve volné přírodě, přičemž některé druhy už v přírodě nikdy nespatříme.

U jestřábníků jsou používány některé speciální morfologické termíny, jako například akladium (=stopka středového úboru), flagela (=boční lodyha, zpočátku připomínající nadzemní výběžek, později se stáčející nahoru a nesoucí květenství) či mukronátní žlázka (=žlázka na vrcholu zubů na listovém okraji, zřetelná i bez lupy).

Záměna:
Jestřábník alpský je snadno zaměnitelný za další druhy vysokohorských jestřábníků, zejména za druhy agregátu alpinum a fritzei.

Etymologie:
Hieracium: z řeckého hierax: jestřáb; římský přírodovědec Plinius totiž uváděl, že jestřábi požírají tuto rostlinu, aby měli lepší zrak;
alpinum: alpský (podle areálu rozšíření).

Lidové názvy:
---

Synonyma:
Hieracium nivaleVelen.
Hieracium holosericeum auct. non Backh.

Fytocenologie:
Na našem území se vyskytuje ve společenstvech svazu Juncion trifidi, Nardion, Nardo-Caricion rigidae.

Biotopy:
Jestřábník alpský je diagnostickým druhem biotopu: alpínská vřesoviště (A2.1) a subalpínské smilkové trávníky (T2.1), vyskytuje se v biotopu: vyfoukávané alpínské trávníky (A1.1), zapojené alpínské trávníky (A1.2).

Ochrana:
Jestřábník alpský je ohroženým druhem (ochranná kategorie C3). Zákonem je chráněna dokonce jako silně ohrožený druh (§2). V České republice roste pouze v sudetských pohořích (Krkonoše a Hrubý Jeseník) na nejvyšších místech.

Celkové rozšíření:
Jestřábník alpský roste v severní Evropě v Grónsku, na Islandu, v britských a skandinávských pohořích, v severozápadním Rusku, dále ve střední Evropě v Alpách, v sudetských a karpatských pohořích a izolovaně ve Francii a v Bosně a Herzegovině.

Index:
Hieracium alpinum L. -- Sp. Pl. 2: 800. 1753.

vytrvalá; arkticko-alpínský; hemikryptofyt; 5-20 cm; 25-40 mm; hory; Juncion trifidi, Nardion, Nardo-Caricion rigidae.

Původní druh květeny České republiky. (Native).

 

 

Místo: Karlova Studánka

Okres: Bruntál

Kraj: Moravskoslezský

Stanoviště: horská hole

Nadmořská výška: 1480 m

Půda: kamenitá, vlhká

Světelné podmínky: slunné

Určil: Petr Kocián

Fotografoval: Petr Kocián

Datum fotografie: 9.7.2006

 

 

Všechna práva vyhrazena. | 2003-2017 © Petr Kocián | Právní doložka