Detail

chlupáček štětinatý (jestřábník štětinatý)

Pilosella rothiana [Hieracium rothianum]

chlpánik Rothov

hvězdnicovité / Asteraceae

      jestřábník / Hieracium

Botanická charakteristika:
Vytrvalá, štětinatě chlupatá bylina s přízemní růžicí, bez výběžků. Lodyha přímá, tuhá, 28 – 41 cm vysoká, s roztroušenými, v dolní části četnými štětinovitými jednoduchými chlupy a hustými hvězdovitými chlupy (lodyha je plstnatě chlupatá, hvězdovité chlupy jí dodávají šedozelený až modrozelený vzhled). Listy celokrajné, trávově zelené až mírně našedlé, roztroušeně chlupaté dlouhými štětinovitými jednoduchými chlupy. Listy přízemní růžice v počtu 1 – 7, řapíkaté, podlouhle eliptické až podlouhle obkopinaté. Lodyžní listy 4 – 8, dolní řapíkaté, čepel podlouhle eliptická, podlouhle kopinatá až podlouhle obkopinatá, horní přisedlé, kopinaté, eliptické až podlouhle eliptické. Úbory středně velké, v počtu 6 – 16, skládající volné, latovité vrcholíky. Stopky úborů s roztroušenými jednoduchými chlupy s tmavou bází, hustými hvězdovitými chlupy a někdy s ojedinělými stopkatými žlázkami. Zákrovní listeny čárkovitě kopinaté, s četnými jednoduchými chlupy s tmavou bází a hustými hvězdovitými chlupy, bez nebo s roztroušenými stopkatými žlázkami. Květy jazykovité, světle žluté. Plody jsou hnědočerné nažky.

Místa výskytu:
Roste na výslunných travnatých a kamenitých svazích, skalách, vřesovištích, v písčitých borech, na suchých písčitých trávnících, při okrajích cest, na úhorech. Vyskytuje se na vysýchavých půdách, živinami chudších až středně bohatých půdách.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Rod Hieracium patří k taxonomicky nejsložitějším skupinám cévnatých rostlin. Jednotlivé druhy se navzájem velmi snadno kříží a vznikají tak mezidruhoví kříženci, kteří jsou velmi variabilní, jakožto i samotné rodičovské druhy jsou nesmírně rozmanité ve svých morfologických znacích. Hlavním důvodem variability jestřábníků je jejich způsob rozmnožování. Rozmnožují se apomikticky, tvoří klíčivá semena, aniž by květy byly opyleny. Vzniká tak potomstvo geneticky shodné s rodičovskou rostlinou.

Rod Hieracium se u nás rozděluje na dva podrody lišící se některými morfologickými znaky: Hieracium (nažky 2,5 – 5 mm dlouhé, chmýr dvouřadý, listy drobně až hrubě zubaté, rostliny vždy bez výběžků) a Pilosella (nažky nanejvýš 2,5 mm dlouhé, chmýr jednořadý, listy celokrajné nebo nanejvýš s drobnými oddálenými zuby, rostliny často s podzemními i nadzemními výběžky). Každý z podrodů zahrnuje tzv. hlavní druhy a od nich odvozené druhy vedlejší vzniklé křížením hlavních druhů, případně křížením kříženců či kříženců a hlavních druhů.

Určování jestřábníků je velmi složité. Některé druhy jsou poznatelné lehce (např. jestřábník oranžový díky oranžové barvě květů nebo jestřábník chlupáček díky jedinému úboru, přičemž stejný znak má ze zástupců podrodu Pilosella už jen vzácný jestřábník velkoúborný), většina však ke správnému určení vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti. Determinace hybridních druhů, poddruhů, nesčetných forem a variet je pro laika, ba i pro většinu profesionálních botaniků, téměř nemožná. Při určování hraje důležitou roli odění jednotlivých částí rostliny. Jestřábníky mají tři typy odění: jednoduché chlupy (viditelné dobře i pouhým okem), drobnější žláznaté chlupy (lépe viditelné pod lupou) a hvězdovité chlupy (viditelné pod lupou, při větší hustotě vytvářející plsť). Důležitá je rovněž barva listů, přítomnost či absence a vzhled výběžků, velikost listů na výběžcích a další znaky.

Mnohé druhy jestřábníků jsou vzácné a sběrateli velmi ceněné. Při herbářování jestřábníků by měly být rostliny správně vypreparovány, aby byly rozlišovací znaky dobře patrné, přičemž by měly být zaznamenány některé znaky jako barva listů či čnělky, které se s největší pravděpodobností sušením změní. Z každé populace by měly být sebrány alespoň tři exempláře, což samozřejmě neplatí u malých, vyhynutím ohrožených populací. Především horské jestřábníky se již dvě století těší velkému zájmu sběratelů a u některých druhů počet herbářových položek vysoko převyšuje počet rostlin doposud přežívajících ve volné přírodě, přičemž některé druhy už v přírodě nikdy nespatříme.

U jestřábníků jsou používány některé speciální morfologické termíny, jako například akladium (=stopka středového úboru), flagela (=boční lodyha, zpočátku připomínající nadzemní výběžek, později se stáčející nahoru a nesoucí květenství) či mukronátní žlázka (=žlázka na vrcholu zubů na listovém okraji, zřetelná i bez lupy).

Jestřábník štětinatý je hybridní druh. Rodičovskými druhy jsou jestřábník hadincovitý (Hieracium echioides), který je mu morfologicky bližší, a jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella).

Je poměrně snadno poznatelný, zaměnit se může s podobným jestřábníkem hadincovitým, který má však narozdíl od tohoto druhu v době květu zaschlé přízemní růžice listů, více lodyžních listů, okolíkovitě stažený vrcholík, úplnou absenci stopkatých žlázek na stopkách úborů a zákrovech a sytě žloutkově žluté květy.

U nás roste přibližně 115 druhů jestřábníků, celosvětově 850 – 1000 druhů v širším pojetí, 10000 – 15000 druhů v pojetí užším.

Ochrana:
Jestřábník štětinatý je ohrožený (C3). U nás roste pouze v teplých oblastech.

 

 

Místo: Mikulov

Okres: Břeclav

Kraj: Jihomoravský

Stanoviště: skalní step

Nadmořská výška: 363 m

Půda: kamenito-hlinitá, sušší

Světelné podmínky: slunné

Určil: Petr Kocián

Fotografoval: Petr Kocián

Datum fotografie: 29.6.2006

 

 

Všechna práva vyhrazena. | 2003-2016 © Petr Kocián | Právní doložka