Květena ČR

chlupáček hadincovitý (jestřábník hadincovitý)

Pilosella echioides [Hieracium echioides]

chlpánik hadincovitý

hvězdnicovité / Asteraceae

      jestřábník / Hieracium

Botanická charakteristika:
Vytrvalá, štětinatě chlupatá bylina bez výběžků a v době květu se zaschlou přízemní růžicí listů. Lodyha přímá, 20 – 70 cm vysoká, olistěná, v dolní části s hustými jednoduchými chlupy, a četnými hvězdovitými chlupy, v horní části s roztroušenými jednoduchými chlupy s s kratičkou tmavou bází a s četnými chlupy hvězdovitými, vždy bez stopkatých žlázek. Listy celokrajné, tuhé, oboustranně hustě jednoduchými chlupy chlupaté, na líci s roztroušenými a na rubu četnými hvězdovitými chlupy. Lodyžní listy v počtu 12 – 18, podlouhle obkopinaté až úzce podlouhle obkopinaté, k bázi se postupně zužující. Úbory malé, v počtu 14 – 28, skládající stažené, víceméně okolíkovité vrcholíky podepřené listeny. Stopky úborů s ojedinělými až roztroušenými jednoduchými chlupy s kratičkou černou dolní částí a hustými hvězdovitými chlupy, vždy bez stopkatých žlázek. Zákrovní listeny čárkovitě kopinaté, s četnými jednoduchými a hvězdovitými chlupy, někdy s ojedinělými až roztroušenými stopkatými žlázkami. Květy jazykovité, sytě žloutkově žluté. Plody jsou hnědočerné nažky.

Místa výskytu:
Roste na výslunných skalách, skalnatých a kamenitých svazích, vřesovištích, písčinách, ve světlých borech. Vyskytuje se na kamenitých, živinami chudých až středně bohatých půdách. Není příliš konkurenčně zdatný.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Rod Hieracium patří k taxonomicky nejsložitějším skupinám cévnatých rostlin. Jednotlivé druhy jsou si velmi podobné, navíc se navzájem velmi snadno kříží a vznikají tak mezidruhoví kříženci, kteří jsou velmi variabilní, jakožto i samotné rodičovské druhy jsou nesmírně rozmanité ve svých morfologických znacích. Hlavním důvodem variability jestřábníků je jejich způsob rozmnožování. Rozmnožují se apomikticky, tvoří klíčivá semena, aniž by květy byly opyleny. Vzniká tak potomstvo geneticky shodné s rodičovskou rostlinou.

Rod Hieracium se u nás rozděluje na dva podrody lišící se některými morfologickými znaky: Hieracium (nažky 2,5 – 5 mm dlouhé, chmýr dvouřadý, listy drobně až hrubě zubaté, rostliny vždy bez výběžků) a Pilosella (nažky nanejvýš 2,5 mm dlouhé, chmýr jednořadý, listy celokrajné nebo nanejvýš s drobnými oddálenými zuby, rostliny často s podzemními i nadzemními výběžky). Každý z podrodů zahrnuje tzv. hlavní druhy a od nich odvozené druhy vedlejší vzniklé křížením hlavních druhů, případně křížením kříženců či kříženců a hlavních druhů.

Určování jestřábníků je velmi složité. Některé druhy jsou poznatelné lehce (např. jestřábník oranžový díky oranžové barvě květů nebo jestřábník chlupáček díky jedinému úboru, přičemž stejný znak má ze zástupců podrodu Pilosella už jen vzácný jestřábník velkoúborný), většina však ke správnému určení vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti. Determinace hybridních druhů, poddruhů, nesčetných forem a variet je pro laika, ba i pro většinu profesionálních botaniků, téměř nemožná. Při určování hraje důležitou roli odění jednotlivých částí rostliny. Jestřábníky mají tři typy odění: jednoduché chlupy (viditelné dobře i pouhým okem), drobnější žláznaté chlupy (lépe viditelné pod lupou) a hvězdovité chlupy (viditelné pod lupou, při větší hustotě vytvářející plsť). Důležitá je rovněž barva listů, přítomnost či absence a vzhled výběžků, velikost listů na výběžcích a další znaky.

Mnohé druhy jestřábníků jsou vzácné a sběrateli velmi ceněné. Při herbářování jestřábníků by měly být rostliny správně vypreparovány, aby byly rozlišovací znaky dobře patrné, přičemž by měly být zaznamenány některé znaky jako barva listů či čnělky, které se s největší pravděpodobností sušením změní. Z každé populace by měly být sebrány alespoň tři exempláře, což samozřejmě neplatí u malých, vyhynutím ohrožených populací. Především horské jestřábníky se již dvě století těší velkému zájmu sběratelů a u některých druhů počet herbářových položek vysoko převyšuje počet rostlin doposud přežívajících ve volné přírodě, přičemž některé druhy už v přírodě nikdy nespatříme.

U jestřábníků jsou používány některé speciální morfologické termíny, jako například akladium (=stopka středového úboru), flagela (=boční lodyha, zpočátku připomínající nadzemní výběžek, později se stáčející nahoru a nesoucí květenství) či mukronátní žlázka (=žlázka na vrcholu zubů na listovém okraji, zřetelná i bez lupy).

Jestřábník hadincovitý je hlavní druh podrodu Pilosella. Na našem území se vyskytuje asi 10 od něj odvozených vedlejších druhů.

Je poměrně snadno poznatelný, zaměnit se může s podobným jestřábníkem štětinatým, který má však narozdíl od tohoto druhu v době květu nezaschlé přízemní růžice listů, méně lodyžních listů, listy s měkčími, méně četnými, delšími a víceméně odstávajícími jednoduchými chlupy, volný latovitý vrcholík, alespoň ojedinělé stopkaté žlázky na stopkách úborů a zákrovech a světle žluté květy.

U nás roste přibližně 115 druhů jestřábníků, celosvětově 850 – 1000 druhů v širším pojetí, 10000 – 15000 druhů v pojetí užším.

Ochrana:
Jestřábník hadincovitý je ohrožený (C3). Roste pouze v teplých oblastech.