Detail

chlupáček zední (jestřábník chlupáček)

Pilosella officinarum [Hieracium pilosella]

chlpánik obyčajný | Mouse-ear Hawkweed

hvězdnicovité / Asteraceae

      jestřábník / Hieracium

Botanická charakteristika:
Menší vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů, nadzemními výběžky a 5 – 30 cm vysokou lodyhou zakončenou jedním úborem. Lodyhy s roztroušenými až ojedinělými jednoduchými chlupy s tmavší bází, hustými černými stopkatými žlázkami a hustými hvězdovitými chlupy. Listy celokrajné, na ploše s ojedinělými až roztroušenými jednoduchými chlupy, na rubu na střední žilce a na řapících chlupy četnější, na líci bez hvězdovitých chlupů, tmavě zelené, na rubu bělavě plstnaté hustými hvězdovitými chlupy. Listy přízemní růžice řapíkaté, v počtu 5 – 8, s čepelí obkopinatou, podlouhle obkopinatou nebo podlouhle eliptickou, postupně se zužující v řapík. Rostliny obvykle bez lodyžních listů, někdy vyvinut jeden drobný čárkovitý list. Úbor jeden, středně velký, zákrov polokulovitý až vejcovitý, zákrovní listeny čárkovitě kopinaté, na vrcholu špičaté, bez jednoduchých chlupů nebo s roztroušenými, někdy až četnými jednoduchými chlupy, s roztroušenými až četnými černými stopkatými žlázkami a obvykle s četnými hvězdovitými chlupy. Jazykovité květy světle žluté, liguly okrajových květů na vnější straně červeně proužkované. Plody jsou černohnědé nažky.

Místa výskytu:
Roste na sušších travnatých a kamenitých místech, písčinách, skalách, vřesovištích, loukách, v teplých světlomilných lesích a jejich lemech, křovinách. Suchomilný druh rostoucí na hlinitých až písčitých, sušších, propustných, většinou živinami chudých půdách.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Rod Hieracium patří k taxonomicky nejsložitějším skupinám cévnatých rostlin. Jednotlivé druhy jsou si velmi podobné, navíc se navzájem velmi snadno kříží a vznikají tak mezidruhoví kříženci, kteří jsou velmi variabilní, jakožto i samotné rodičovské druhy jsou nesmírně rozmanité ve svých morfologických znacích. Hlavním důvodem variability jestřábníků je jejich způsob rozmnožování. Rozmnožují se apomikticky, tvoří klíčivá semena, aniž by květy byly opyleny. Vzniká tak potomstvo geneticky shodné s rodičovskou rostlinou.

Rod Hieracium se u nás rozděluje na dva podrody lišící se některými morfologickými znaky: Hieracium (nažky 2,5 – 5 mm dlouhé, chmýr dvouřadý, listy drobně až hrubě zubaté, rostliny vždy bez výběžků) a Pilosella (nažky nanejvýš 2,5 mm dlouhé, chmýr jednořadý, listy celokrajné nebo nanejvýš s drobnými oddálenými zuby, rostliny často s podzemními i nadzemními výběžky). Každý z podrodů zahrnuje tzv. hlavní druhy a od nich odvozené druhy vedlejší vzniklé křížením hlavních druhů, případně křížením kříženců či kříženců a hlavních druhů.

Určování jestřábníků je velmi složité. Některé druhy jsou poznatelné lehce (např. jestřábník oranžový díky oranžové barvě květů nebo jestřábník chlupáček díky jedinému úboru, přičemž stejný znak má ze zástupců podrodu Pilosella už jen vzácný jestřábník velkoúborný), většina však ke správnému určení vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti. Determinace hybridních druhů, poddruhů, nesčetných forem a variet je pro laika, ba i pro většinu profesionálních botaniků, téměř nemožná. Při určování hraje důležitou roli odění jednotlivých částí rostliny. Jestřábníky mají tři typy odění: jednoduché chlupy (viditelné dobře i pouhým okem), drobnější žláznaté chlupy (lépe viditelné pod lupou) a hvězdovité chlupy (viditelné pod lupou, při větší hustotě vytvářející plsť). Důležitá je rovněž barva listů, přítomnost či absence a vzhled výběžků, velikost listů na výběžcích a další znaky.

Mnohé druhy jestřábníků jsou vzácné a sběrateli velmi ceněné. Při herbářování jestřábníků by měly být rostliny správně vypreparovány, aby byly rozlišovací znaky dobře patrné, přičemž by měly být zaznamenány některé znaky jako barva listů či čnělky, které se s největší pravděpodobností sušením změní. Z každé populace by měly být sebrány alespoň tři exempláře, což samozřejmě neplatí u malých, vyhynutím ohrožených populací. Především horské jestřábníky se již dvě století těší velkému zájmu sběratelů a u některých druhů počet herbářových položek vysoko převyšuje počet rostlin doposud přežívajících ve volné přírodě, přičemž některé druhy už v přírodě nikdy nespatříme.

U jestřábníků jsou používány některé speciální morfologické termíny, jako například akladium (=stopka středového úboru), flagela (=boční lodyha, zpočátku připomínající nadzemní výběžek, později se stáčející nahoru a nesoucí květenství) či mukronátní žlázka (=žlázka na vrcholu zubů na listovém okraji, zřetelná i bez lupy).

Jestřábník chlupáček je hlavní druh podrodu Pilosella. Na našem území se vyskytuje asi 29 od něj odvozených vedlejších druhů.

Jestřábník chlupáček je od jiných jestřábníků lehce odlišitelný díky jedinému květu na lodyze a listy, které jsou na rubu bíloplstnaté. Stejný soubor znaků má již jen velmi vzácný jestřábník velkoúborný. Jestřábník chlupáček je extrémně variabilní, vnitrodruhové členění je značně nejasné a vyžaduje další studium.

Starší název jestřábníku chlupáčku je chlupáček zední (Pilosella officinarum).

U nás roste přibližně 115 druhů jestřábníků, celosvětově 850 – 1000 druhů v širším pojetí, 10000 – 15000 druhů v pojetí užším.

Ochrana:
Není ohrožený, vyskytuje se na celém území.

 

 

Místo: Nový Jičín

Okres: Nový Jičín

Kraj: Moravskoslezský

Stanoviště: hřbitov

Půda: jílovitá, suchá

Světelné podmínky: slunné

Určil: Petr Kocián

Fotografoval: Petr Kocián

Datum fotografie: 6.6.2006

 

 

Všechna práva vyhrazena. | 2003-2016 © Petr Kocián | Právní doložka