Květena ČR

tolije bahenní

Parnassia palustris

bielokvet močiarny | Grass of Parnassus

tolijovité / Parnassiaceae

Botanická charakteristika:
Vytrvalá, 10-25 cm vysoká bylina. Lodyha je nevětvená, zakončená jedním vrcholovým květem. Přízemní řapíkaté listy jsou srdčitě vejčité a uspořádány do růžice. Lodyžní list je pouze jeden a je podobný přízemním listům. Květ je pravidelný, 5četný a oboupohlavný. Korunní lístky jsou bílé až slabě narůžovělé s vodově bezbarvými žilkami. Plod je jednopouzdrá tobolka.

Místa výskytu:
Vyskytuje se na vlhkých, rašelinných a slatinných loukách, rašeliništích, zamokřených a zbahněných březích rybníků. Vyhovuje ji půda minerální, kyselá i vápnitá. Neroste v nejteplejších suchých oblastech.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Lidově nazývána srdečník nebo samolístek. Latinské rodové jméno (Parnassia) se odvozuje od starořeckého názvu této byliny. Staří Řekové ji totiž nazývali „bylinou rostoucí na Parnasu“ (Parnas = pohoří ve středním Řecku). V lidovém lékařství se v minulosti užívala k léčení srdečních chorob. Odtud i české rodové jméno tolije, které vzniklo od staroslovanského „toliti“ neboli mírnit, konejšit /bolest/. Dnes se v lékařství nevyužívá. Zajímavostí je, že květ voní za slunečného počasí medem, za deštivého počasí a na večer je bez vůně.

Ochrana:
Tolije bahenní je zařazena mezi silně ohrožené druhy naší květeny (C2), avšak zákon ji přiznává pouze ochranu ohroženého druhu (§3). V minulosti bylo její rozšíření roztroušené, v současné době se vyskytuje vzácněji a silně ustupuje.