Květena ČR

tučnice obecná

Pinguicula vulgaris

tučnica obyčajná

bublinatkovité / Lentibulariaceae

Botanická charakteristika:
Vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů a 6-16 cm vysokým(i) stvolem(y). Kořenový systém jen málo vyvinutý, má spíše funkci upevňovací než vyživovací. Listy k zemi přitisklé, eliptické, vejčité až obvejčité. Květy s ostruhou. Kalich dvoupyský, horní pysk 3cípý, dolní 2cípý. Koruna dvoupyská, vně řídce žláznatě chlupatá, modrofialová, s bělavou skvrnou v ústí trubky. Plody jsou podlouhle vejcovité tobolky.

Místa výskytu:
Vyskytuje se na rašeliništích, rašelinných loukách a pastvinách, slatiništích a prameništích, březích potoků a rybníků, v příkopech a melioračních stružkách, na mokvavých skalách a dalších podobných místech. Na slunných až polostinných stanovištích se sníženou konkurenční schopností okolních druhů a kyselých až slabě zásaditých, provzdušněných půdách.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Tučnice je masožravá rostlina. Živí se nejrůznějším drobným hmyzem. Povrch listů obsahuje velké množství maličkých, téměř mikroskopických žlázek, které produkují lepkavou slizovitou látku. Ta se na světle třpytí a je pro hmyz neodolatelným lákadlem. Po dosednutí na list se přilepí a je pomalu stráven. Na postupném trávení kořisti se u tučnic podílejí jednak trávicí enzymy produkované rostlinami a jednak symbiotické bakterie a houby neustále přítomné se slizovitém výměšku listů.

Listy tučnice obecné mají kromě funkce asimilačního a lapacího orgánu i funkci vyživovací. Spodní listy růžic jsou přitlačeny k mokré půdě, celou plochou doléhají na povrch a přijímají tak vodu a minerální látky. Pokud bychom rostlinu z půdy vyjmuli, začnou se její listy ve snaze dolehnout na půdní povrch sklánět dolů.

Ochrana:
Tučnice obecná je silně ohroženým druhem naší přírody (C2) a stejnou ochrannou kategorií je chráněna i zákonem (§2). Největším ohrožením je ničení lokalit výskytu melioracemi, těžbou rašeliny či jinými negativními zásahy.