Květena ČR

zeměžluč lékařská

Centaurium erythraea

hořcovité / Gentianaceae

Botanická charakteristika:
Dvouletá, 20–40 cm vysoká bylina s přímou lodyhou. Listy přisedlé, svěže zelené, listy přízemní růžice někdy již za květu zaschlé, obkopinaté až obvejčité, listy lodyžní podlouhle kopinaté, úzce kopinaté až vejčitě kopinaté. Květy 5četné, kalich trubkovitý, korunní lístky růžové. Plody jsou válcovité tobolky.

Místa výskytu:
Vyskytuje se na pasekách, holinách, lesních cestách, úhorech, v lesních lemech, drolinách. Roste na minerálně bohatých, vysýchavých, zásaditých až slabě kyselých, dusíkatými látkami bohatých půdách.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Zeměžluč je známá léčivá bylina. Obsahuje především hořčiny, díky čemuž má velmi hořkou až odpornou chuť. Samotné rodové jméno se vztahuje k tomuto faktu – zeměžluč, žluč země. Latinské jméno Centaurium je buď odvozeno od kentaura Chirona, který prý jako první poznal léčivost byliny, nebo vzniklo složením slov centum = sto a aurum = zlato, vzhledem k velké léčivosti byliny. A vskutku, zeměžluč je léčivou bylinou známou již od pradávna. Díky obsahu hořčin výrazně povzbuzuje tvorbu žaludečních šťáv a zlepšuje trávení. Používá se též při chorobách žlučníku a žlučových cest. Užívá se i při krevních chorobách, kdy zlepšuje krevní obraz bílé složky krve. Drogou je nať. Zeměžluč je také prastarou magickou bylinou, její kouř prý zahání hady. Rostlina je velmi citlivá na kvalitu podloží, a proto bývá indikátorem kvalitní spodní vody.

Ochrana:
Zeměžluč hořká či okolíkatá, což jsou synonyma názvu zeměžluče lékařské, je taxonem vyžadujícím další pozornost (C4a). V poslední době jí hodně ubývá, k čemuž přispívají nezodpovědní sběrači, kteří ji vytrhávají i s mělkými kořínky (při sběru se tedy musí stříhat , zdřevnatělá báze lodyhy je stejně neupotřebitelná) a nenechávají na lokalitě alespoň několik jedinců na vysemenění.