Květena ČR

jestřábník zední

Hieracium murorum

jastrabník lesný

hvězdnicovité / Asteraceae

      jestřábník / Hieracium

Botanická charakteristika:
Vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů a obvykle jedním lodyžním listem. Lodyha 20–50 cm vysoká, v dolní části s ojedinělými až roztroušenými světlými jednoduchými chlupy a někdy s ojedinělými hvězdovitými chlupy, ve střední části s ojedinělými až roztroušenými jednoduchými a hvězdovitými chlupy, někdy s ojedinělými stopkatými žlázkami, v horní části s četnými tmavými stopkatými žlázkami a četnými hvězdovitými chlupy. Listy s roztroušenými, na okraji, na rubu na střední žilce a na řapíku až četnými měkkými jednoduchými chlupy, na rubu na střední žilce s ojedinělými až roztroušenými hvězdovitými chlupy, tmavě až trávově zelené, na rubu světlejší a často fialově nebo hnědofialově naběhlé. Listy přízemní růžice četné, dlouze řapíkaté, s čepelí vejčitou, podlouhle vejčitou, eliptickou, kopinatou nebo až téměř okrouhlou, v dolní polovině obvykle hrubě zubatou, v horní polovině drobně zubatou až téměř celokrajnou, na bázi srdčitou, uťatou nebo zaokrouhlenou. Lodyžní list obvykle jeden s čepelí úzce kopinatou až čárkovitou. Úbory středně velké až menší, v počtu 4–15, skládající víceméně stažené vrcholíky. Stopky úborů s četnými až hustými černými stopkatými žlázkami a roztroušenými až četnými hvězdovitými chlupy. Zákrovní listeny čárkovitě kopinaté, s četnými až hustými stopkatými žlázkami a bez nebo s ojedinělými hvězdovitými chlupy. Květy jazykovité, žluté. Plody hnědočerné až černé nažky.

Místa výskytu:
Vyskytuje se v listnatých i jehličnatých lesích a jejich lemech, na pasekách a v lesních světlinách, v zářezech komunikací, na stráních. Roste na mírně vlhkých až sušších, hlinitých, živinami chudších, zato však humusem bohatších půdách.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Rod Hieracium patří k taxonomicky nejsložitějším skupinám cévnatých rostlin. Jednotlivé druhy jsou si velmi podobné, navíc se navzájem velmi snadno kříží a vznikají tak mezidruhoví kříženci, kteří jsou velmi variabilní, jakožto i samotné rodičovské druhy jsou nesmírně rozmanité ve svých morfologických znacích. Hlavním důvodem variability jestřábníků je jejich způsob rozmnožování. Rozmnožují se apomikticky, tvoří klíčivá semena, aniž by květy byly opyleny. Vzniká tak potomstvo geneticky shodné s rodičovskou rostlinou.

Rod Hieracium se u nás rozděluje na dva podrody lišící se některými morfologickými znaky: Hieracium (nažky 2,5 – 5 mm dlouhé, chmýr dvouřadý, listy drobně až hrubě zubaté, rostliny vždy bez výběžků) a Pilosella (nažky nanejvýš 2,5 mm dlouhé, chmýr jednořadý, listy celokrajné nebo nanejvýš s drobnými oddálenými zuby, rostliny často s podzemními i nadzemními výběžky). Každý z podrodů zahrnuje tzv. hlavní druhy a od nich odvozené druhy vedlejší vzniklé křížením hlavních druhů, případně křížením kříženců či kříženců a hlavních druhů.

Určování jestřábníků je velmi složité. Některé druhy jsou poznatelné lehce (např. jestřábník oranžový díky oranžové barvě květů nebo jestřábník chlupáček díky jedinému úboru, přičemž stejný znak má ze zástupců podrodu Pilosella už jen vzácný jestřábník velkoúborný), většina však ke správnému určení vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti. Determinace hybridních druhů, poddruhů, nesčetných forem a variet je pro laika, ba i pro většinu profesionálních botaniků, téměř nemožná. Při určování hraje důležitou roli odění jednotlivých částí rostliny. Jestřábníky mají tři typy odění: jednoduché chlupy (viditelné dobře i pouhým okem), drobnější žláznaté chlupy (lépe viditelné pod lupou) a hvězdovité chlupy (viditelné pod lupou, při větší hustotě vytvářející plsť). Důležitá je rovněž barva listů, přítomnost či absence a vzhled výběžků, velikost listů na výběžcích a další znaky.

Mnohé druhy jestřábníků jsou vzácné a sběrateli velmi ceněné. Při herbářování jestřábníků by měly být rostliny správně vypreparovány, aby byly rozlišovací znaky dobře patrné, přičemž by měly být zaznamenány některé znaky jako barva listů či čnělky, které se s největší pravděpodobností sušením změní. Z každé populace by měly být sebrány alespoň tři exempláře, což samozřejmě neplatí u malých, vyhynutím ohrožených populací. Především horské jestřábníky se již dvě století těší velkému zájmu sběratelů a u některých druhů počet herbářových položek vysoko převyšuje počet rostlin doposud přežívajících ve volné přírodě, přičemž některé druhy už v přírodě nikdy nespatříme.

U jestřábníků jsou používány některé speciální morfologické termíny, jako například akladium (=stopka středového úboru), flagela (=boční lodyha, zpočátku připomínající nadzemní výběžek, později se stáčející nahoru a nesoucí květenství) či mukronátní žlázka (=žlázka na vrcholu zubů na listovém okraji, zřetelná i bez lupy).

Jestřábník zední je hlavní druh podrodu Hieracium. Na našem území se vyskytuje mnoho od něj odvozených vedlejších druhů.

Tento druh by měl být poznatelný zhruba podle kombinace těchto znaků: přízemní růžice listů vyvinuté i v době květu, okraje listů bez stopkatých žlázek, listy v přízemní růžici a jen jediný lodyžní list (vzácně jich může být i víc), tmavě až trávově zelené listy na líci s roztroušenými až četnými jednoduchými chlupy, zákrovy s četnými až hustými žláznatými chlupy. Nicméně jestřábník zední je velmi variabilní, vždyť jen ze střední a jihovýchodní Evropy je uváděno asi 350 poddruhů, přičemž z našeho území asi 50.

U nás roste přibližně 115 druhů jestřábníků, celosvětově 850 – 1000 druhů v širším pojetí, 10000 – 15000 druhů v pojetí užším.

Ochrana:
Není ohrožený, jeden z našich nejhojnějších jestřábníků.